Sepsal jsem pár svých postřehů, protože jsem měl sám problém zjistit nějaké podrobnější informace.

S myšlenkou slivovice zrající v dubovém sudu jsem si pohrával dlouho. Loni nápad konečně uzrál. Mimo jiné tomu dopomohla větší úroda trnek. Jednoho srpnového večera jsem po delším hledání na internetu, výběru a váhání vybral a objednal soudek.

Nejdřív bylo potřeba najít odpovědi na tyto otázky:

Z jakého dřeva má být sud?

Já osobně jsem měl jasno, ale byl jsem od dubového sudu odrazován, protože prý není vhodný na slivovici, vhodnější je akátový. Takže jsem se rozhodoval mezi sudem z dubového a akátového dřeva.

Po hledání na internetu jsem našel:

• Akátový soudek destilát zjemní, výrazně neovlivní chuť, proto si destilát zachová chuť ovocnou.
• Dubový soudek destilát zjemní, předá dřevitost do chutě i vůně. Destilát směřuje k whisky.

Aby toho nebylo málo, ještě záleží na tom, jak moc je soudek uvnitř vypálený. Soudek může být vybavený i pípou. Ta je sice pěkná, ale pro delší skladování bych ji nedoporučoval. (Přece jen je to další věc, která se může pokazit.) Tolik teorie na internetu.

Jak velký má být sud?

S velikostí soudku souvisí i rychlost zrání. V menším soudku zraje destilát rychleji.

Kde soudek uskladnit?

Soudek je potřeba uskladnit na vlhkém chladném místě bez přístupu světla. Tak aspoň trošku snížíme množství, které se nám vypaří, tzv. „andělská daň“.

Nakonec jsem pro první pokus vybral dubový 5l soudek (lehce/středně vypálený), který jsem uskladnil ve vinném sklípku. 

Moje úvaha proběhla nějak takto:

Dub se přece pro sudy používá roky a já mám whisky rád. Koupil bych 10l, ale jelikož nevím, co z toho bude, zkusím radši jen 5l.

Tolik teorie. Takto jsem to provedl já.

Soudek jsem naplnil 5,2 l naší slivovice, kterou jsem si nechal naředit v pálenici na 55 %. Špunt jsem silou zatlačil do soudku. (Předtím doporučuji zkontrolovat, jestli špunt správně doléhá, můj bylo potřeba lehce oříznout.) Pak jsme soudek hodili do vinného sklepa, kde bylo 9 °C.

Slivovice odpočívala od listopadu 2018 v soudku.

Původně jsem chtěl slivovici nechat v soudku 6 měsíců, ale nakonec jsem se rozhodl slivovici po 3 měsících ochutnat a případně stočit.

Takže tedy, pokud máte úplně nový sud, ideální doba prvního stočení byla šest měsíců. Po této době měl destilát překrásnou barvu jako osmiletý rum, neztratil svoji vůni po slivovici a byl svěží a lahodný.

Martin Krupička

Únor 2019 – den D, jde se ochutnávat. (3 měsíce v sudu)

Otevřeli jsme soudek a hned krásně zavoněla slivovice s lehkým dřevěným nádechem. Po natáhnutí koštýřem je vidět, že slivovice začíná mít krásnou medovou barvu.

Vůně je velice zajímavá a příjemná. Už je cítit dřevo, ale zároveň je ještě krásně cítit trnečka. V chuti je jemná, stále převládá trnka, ale krásně se to mísí s dřevem a možná i medem (sladkost). Měli jsme možnost srovnání stejné slivovice a ta ze sudu je o 100 % lahodnější a jemnější.

Myslím, že by slivovici další 1−2 měsíce v sudu určitě prospěly, ale protože jsme nechtěli u naší prvotiny riskovat, stočili jsme ji a soudek znovu naplnili a uskladnili. Tentokrát ji necháme odpočívat déle.

Stočená slivovice má 51,8 % (změřeno lihoměrem a přepočítáno dle teploty) a ze soudku se vypařilo cca 0,3 l.